O existenci této knihy už nějakou dobu vím, upoutala mě především žánrem a krásnou obálkou, zařadila jsem ji tedy na svůj (sakra dlouhý) seznam četby. Vůbec jsem tehdy neměla tušení, že se jedná o českou spisovatelku! To jsem zjistila, až když se autorka zmínila na besedě, že o její knize zatím mnoho lidí neví a ráda by větší zpětnou vazbu. Tož :D Není divu, že byla vybrána pro přednášení o tvorbě fantasy světů, jelikož ten její je vážně zajímavý: vyzdvihla bych systém hierarchie, božstva a obřady (volba krále, pohřby). Povedl se rovněž výběr jmen postav a popisy prostředí. Moc mě bavilo rozplétání tajemství bestií, rozbití klišé okolo vyvolené se však moc nepovedlo. Romantická i dobrodružná linka spíše průměrná; hlavní hrdinka mi nevadila, ale ani mi nijak výslovně nepřirostla k srdci. První věta anotace je kec (sama tvrdí, jak měla na rozdíl od ostatních otroků dobré postavení a chce se vrátit domů), úvod byl strašně uspěchaný, vypadat jako mrtvá bývalka svého milého je zkrátka fuj a nechápu tu její neustálou potřebu vyplazování jazyka. Jinak se mi to ale líbilo, na tuzemské poměry rozhodně kvalitní YA počin.

Deabart. Drsná země, plná drsných lidí žijících na základě udatnosti a cti. Přesto znají jak strach, tak zradu. A za obojí se tam platí krutá daň. "Oběť je pouto. Smrt jednoho znamená život jiného. A jsou pouta která změnit nelze." - Tři věty, které naprosto přesně vystihují a protínají celý příběh jako šíp. Anotace je trochu matoucí. To co leží před vámi, není prostý příběh otrokyně, ani obyčejné vyvolené, jaké známe z jiných knih. Je to akčně mysterióní detektivka z národa podobného keltům, nebo vikingům. Tara není hloupá. Je vzdělaná. A leč otrokyně, její příběh dává absolutní smysl. Jak její minulost, tak vše co činí. I když pláče, je to silná žena. Silná v jejím vlastním duchu. A hlavně, NENÍ HLOUPÁ! A svou inteligenci projevuje sice svérázně, ale rozhodně si tím dokáže získat náklonost čtenáře. Corann není obyčejný medvěd v lidském těle, je to hrdý, čestný muž a přes všechny jeho ideální vlastnosti, má i své slabé stránky. Všechny "vedlejší" postavy příběhu jsou jako dílky monumentálního 3D puzzle v nadživotní velikosti, tak jaký každý kámen v Deabartu. A na konci díla vás čeká celistvý obraz, který nemůže nikoho urazit, ani zklamat. I když se příběh rozvíjí pozvolna, není v něm nouze o psychologii postav, záhady, akci, tajemno, magii a mnoho a mnoho mrtvých, krev, ztráty a nálezy. Jednou se po tom tobogánu spustíte a brzy zjistíte, že z téhle skluzavky vede jediná cesta, dojet si po ní až po samotné rozuzlení příběhu. Děj skýtal nejedno překvapení. Pokaždé když už si myslíte, že něco víte, že máte svojí vlastní teorii navzdory postavám, nebo snad před nimi, všechno se několikrát ukáže být úplně jinak. Než se nadějete, příběh jde do finiše. A člověku se jen tají dech. I když některé věci lze tušit, ať už k tomu dojde či ne, nejste zklamaní, chcete si to vychutnat plnou měrou. Sice jsem nedokázala cítit s hlavními postavami. A ve většině případů an s vedlejšími, přesto jsem si tam našla oblíbence (samozřejmě záporáka :D - jak jinak...), přesto jsem se při čtení dvakrát rozplakala... A několikrát jsem se uculila a pobaveně uchechtla. Nebyl to nejsilnější emocionální zážitek všech dob, ale byl to dokonale vyvážený, dobře dávkovaný a perektně zvládnutý a vyprávěný příběh. Ať už se nakonec Tara ze Studánky rozhodne jakkoliv, konec jednoho příběhu pro ni bude začátek jiného. A i když mi už ho sledovat nebudeme, můžeme jí přát, Hodně slunce ;)