Ako som sa ku tejto knihe dostal? Rozcital som ukazku na alze, a babylonsky pribeh mi pripadal napadity, chcel som vediet ako to dopadne. Znak dobrej poviedky. Ted Chiang podla fotiek z googlu rekordne rychlo zosedivel, pricom si zachoval tvar 18 rocneho cinana. :) Dosial som ho nepoznal, nepocul som o nom. A precitanim tejto knihy je to v podstate komplet, k comu sa od neho v cestine slovencine mozete dostat. Plus teda ten Vydech. Chiang operuje na poli, kde uz desatrocia kraluje Stanislav Lem. Tato zbierka poviedok to dokazuje. Filozofujuca, myslienkovo experimentujuca fantastika. Nie je to postavene na letoch do kozmu, nie je to dobrodruzne. Aj forma rozpravania je niekedy napadita. Vytkol by som niektorym poviedkam mozno rychly koniec, viem si predstavit ze inemu autorovi by take napady akymi srsi Chiang vystacili na 400 stranovy roman. Niektore sa mi pacili viac, niektore som od polovice doslova preletel. Chiang je doslova specialista na poviedkovu formu, ale nie je grafoman ako Ellison ktory ich vychrlil za svoju karieru snad 5000. Z toho relativne mala, co napisal, je teda vysoke percento jeho prac ocenovane. Citat tuto zbierku poviedok je ako citat antologie toho najlepsieho zo sci-fi "Donald Wollheim predstavuje Hugo vitazov". Skoro kazda poviedka by si zasluzila nejak spomenut, ale do toho sa mi nechce. Takze ak mate radi take tie myslienkove experimenty typu "co ak 1 je to iste ako 2", je to literatura pre vas. Pacila sa mi napr "Pochopit", pripomina zapletkou Ruze pro Algernon. Akurat hlavna postava je arogantnejsi zmetek. Negativom su niektore poviedky ktore v mojom subjektivnom dojme koncili stylom " a uz neviem ako dalej, to je vsetko priatelia". Dakedy ako by nemal jasno ako to chce ukoncit, co je skoro ta najdolezitejsia vec. Ale mozno som nepochopil autorov zamer, aj to je mozne.

novější Chiangův povídkový soubor Výdech mě sice zaujal víc, ale i Příběhy stojí za přečtení, každý čtenář si jistě najde svůj oblíbený námět = matematika, teologie, lingvistika, filozofie..., vše se prolíná tak samozřejmě a překvapivě; nápadité je zasazení příběhu s aktuálním problémem do dávné minulosti (genetika nebo třeba hypotéza o kulatosti Země), anebo naopak do budoucnosti (komunikace s neantropomorfní mimozemskou civilizací) Chiang počítá s poučeným a přemýšlivým čtenářem, vyhýbá se dořečenosti a dovysvětlování, a za to jsem rád, protože mě nudí texty s "manuálem k použití"; i závěry nechává neohraničené a bez definitivních řešení, otevřené dalším hypotézám