Do třetího dílu pánové opět spojili síly a je to znát co se týče příběhu, netradičním prostředí výkonu posledního úkolu senátorky Petersonové ( ní-ža ) a stylizace, nějak jsem měl z tohoto příběhu pocit, že hlavní pero držel konečně Steve. Tajemná skříňka vydávající čokoládové dobroty a mince je zpět ( ale také umí dle pana Farrise způsobit pořádnou polízanici na Modré planetě ), se stala objektem zájmu Ničemných mužů / Taheenů ) ve žlutých kabátech a jezdící v barevně křiklavých bourácích, kteří netouží po ničem jiném než po nastolení Diskordie. Jsem rád, že jsem zase mohl aspoń nakouknout do Derry na Pennywise a vzpomenout na Temnou Věž, jen škoda že tento Richard Farris s dábělskými inicály působí jako hodný strejda na straně Bílé a ne jako starouš Randall Flagg ( nebo Richard Fannin ) na straně Černé. Třetí díl rozhodně nejpovedenější a končí u mě v lehkém nadprůměru - " Jsou i jiné světy než tento " - 75 %

Kniha prakticky splňuje dva úkoly Výzvy 2024, ale uvidím, kam ji nakonec zařadím. Téma mě docela překvapilo, likvidace nebezpečného přístroje v kosmu... Nečekaný zvrat na palubě vesmírné stanice a rozhodnutí hlavní hrdinky... V knize je vhodně použita situace, ke které došlo docela nedávno v celém světě - Covid-19, což mě také upoutalo. Prostě, opět jsem se nezklamala v knize, kterou napsal můj oblíbenec.