V neobyčejně zajímavé úpravě a s vlastním akvarelem barevně oděného podzimkového stromu, a tradičně ve spolupráci s nakladatelstvím Žár v Ostravě, vydala spisovatelka, básnířka a publicistka Božena Klímová svou další básnickou sbírku „Podzimková“, jako … „Vzkaz mým bližším a nejbližším: těchto deset vybraných básní z textů, které vznikaly v letech 2006 až 2008, Vám ráda věnuji pro potěchu v čase, kdy mi život chystá soukromé „Babí“ léto …“ Vlastně není důvod k poněkud nostalgickému ladění poezie básnířky, spisovatelky a publicistky Boženy Klímové… i když jistý důvod přece k nostalgii je, když v Zamilovaném „Babím“ létu postrádáme dopisy milých, kteří už se vzdálili do prostoru, kam nelze dohlédnout, když schází galantnost slov a už nikdy se neuskuteční polibek na hřbet ruky. Ale na druhé straně pořád je důvod k radosti, když se syn usměje maceškovýma očima a pomůže s nákupem. Intimní vzkazy mezi srpnem a říjnem mají podobu nažloutlých listů, a bolestnou vzpomínku na ztrátu blízkého člověka zaplaší teprve poslední z nepočítaných oveček. Neskutečný požitek z jízdy na silném motocyklu Harley vystřídá potěšení z pohledu na radostně hopsající štěně anglického Jorkšíra z údolí řeky Er, podobně jako vzpomínka na dívčí plavky, visící na rozsoše, navždy lapené fotografií, stejně jako na tamtéž zavěšené pánské sandály. Přijde také čas získat havraní moudrost z nikdy nepřečtených svazků, zakletých do letokruhů příliš dospělých stromů. Je čas raději se obejmout, než cokoliv jiného. A konečně je také čas vyslovit přání nad blednoucí fotografií duhově zbarvených vzpomínek: V příštím životě chci být vlaštovkou… Poezii nelze poztrácet, jako drobné mince z děravé kapsy, máme-li ji ve všech duhových barvách, ve všech odstínech smutků i radostí uloženou v srdci. A to je případ Boženy Klímové a její básnické sbírky „Podzimková“, jejíž každá báseň je věnována jako vzkaz konkrétní osobě „mým bližním a nejbližším“. (Z recenze spisovatele Richarda Sobotky)