Hmm, tak čo mám napísať o tejto knižke? To je ako, keď v nej William Saroyan píše o tom, ako opísať Všetko.. Podobne to cítim teraz. V tej knižke je jednoducho všetko a všetko sa to odohráva a pletie a melie a chvíľku neviem či viem ,,čo to doprkna vlastne čítam“ aby som to potom pochopil a potom zase o kúsok ďalej je zase všetko až tak nástojčivo jasné a stále je tam to Všetko.. a je tam cítiť láska, láskou je tá kniha naplnená, možno niekedy s príchuťou smútku a nostalgie ale je tam.. je tam radosť a múdrosť medzi riadkami a aj na riadkoch.. je tam skrátka Všetko :)

Vlastně vůbec netuším, proč mám tuto knihu v knihovně. Byl to bezpochyby něčí dar, který mě postupem času tlačil jako kamínek v botě, ale jeho obsah se s mým literárním vkusem téměř neprotíná. Je to... až básnické zamyšlení autora nad svým životem a sebou samým, psané velmi květnatým stylem. Jeho styl uvažování, jednání, neřesti, vztahy s dětmi, úvahy. Vždycky je zajímavé nahlédnout do hlavy někomu jinému, a zvlášť takhle nekonvenčnímu. Problém je, že zmíněná nekonvenčnost způsobila, že jsem se do čtení téhle velmi tenké knížečky musel prakticky nutit, a k jejímu dočtení mě nutilo v podstatě jen vědomí, že už to budu mít za sebou. Nepochybně je to dáno i tím, že k autorovi jako takovému nemám vůbec žádný vztah - z výčtu jeho děl mi něco matně říká Tracyho tygr (protože mám pocit, že film toho jména se snad někdy nedávno objevil v kinech), ale to je tak všechno. Takové to filozofování o obecných pravdách u mě navíc nepadá na úrodnou půdu, což mám ověřeno už od všemi adorovaného Malého prince, který mě nechává naprosto chladným. Přesto. Ten zážitek je sympaticky nevšední. Líbí se mi autorovo rozpoložení, se kterým k věcem (jakož i k této knize) přistupuje. Byť se mi to četlo obtížně a pravděpodobně se ke knize už nikdy nevrátím, nutí mě to k původně zamýšleným 2* přidat i tu třetí.