Tomáš Etzler je zkušený novinář, což je vidět i při čtení této 400 stránkové knihy. Asi tak polovina knihy se mi četla skvěle, nepřeskočila jsem ani řádku, líbilo se mi, že navštěvoval odlehlá místa, točil v rodinách na čínském venkově v různých provinciích, kde všude, i u těch nejchudších, vládla obrovská pohostinnost. Litovala jsem, že já se tam už nepodívám a těšila se, že si určitě pustím jeho dvouhodinový dokument o Číně - "Nebe". Co už se mi začalo od poloviny knihy zajídat bylo, že víc než o zajímavostech země začíná mnohem víc nadávat na vládu a vlády místních provincií a to mně čtení trochu znechutilo. Stačilo by mi to v každé kapitole jen jednou, víme, co je totalita. Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo se chce o Číně dozvědět víc.

Není nad cestopisy prožité doslova až do morku kosti. A tak na mne působí kniha Tomáše Etzlera. Je to mimořádně poučné vyprávění o místech, kam se běžný turista sotva kdy dostane, kde se žije (možná dosud) v nepředstavitelných podmínkách a kde lidský život nemá valnou cenu. O místech, která jsou ohromující svou rozlohou i krásou a také tím, jak zničující vliv na ně měl a má člověk. O místech, kde lidé možná i dnes žijí s fatální odevzdaností a s vědomím neměnností vlastního osudu... Tomáš Etzler je v mnoha směrech výjimečný a zvláštní muž, samorost. Leckdo mu nemůže přijít na jméno, mimo jiné i pro jeho přímost, pro jeho schopnost říkat bez obalu to, co si myslí, i pro jeho nedostatek diplomacie. Možná i pro některé jeho osobnostní rysy...Na druhou stranu jako zpravodaj a novinář byl vždycky mimořádný, zapálený a někdy až nepochopitelně bezhlavý. Ku prospěchu toho, co točil nebo psal. Osobně jsem ho kratičce zažila v roce 2010 na Expu v Šanghaji. Všechno si byl schopen dělat sám, když něco potřeboval, šel si za tím. S nikým se moc nevybavoval, taky proč, když to nebylo potřeba... Dávám plný počet, doporučuji a Tomášovi přeji nalezení klidu, pohody a osobního štěstí ...