Na hraně je příběh ženy, která ztratila lásku muže i lásku k sobě samotné. Sužovaná duševní nemocí bojuje každý den o přežití. Tato drobná kniha je velmi upřímnou, syrovou zpovědí, ve které se snoubí krása slova se smutkem a bolestí žití bytosti s hraniční poruchou osobnosti. Autorka se nám odhaluje nejen ve svých nádherných básních, ale i v zápiscích z deníku a půlnočními myšlenkami. Pozoruhodný počin.

Básně se dobře četly, dobře zněly, byly krásné a smutné, ale kvůli repetitivní tematice mi po chvíli začaly splývat v jednu velkou šmouhu. Próza v podobě „Půlnočních myšlenek“ mě oslnila o dost víc, protože jsem díky ní měla možnost nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše, a pocítit tak strach, bolest, úzkost a všechny další pocity, které při psaní prožívala. Pokud máte rádi květnatou mluvu podobnou tvorbě klasických básníků, šmrncnutou s problematikou moderní doby, psychickými obtížemi a pořádnou dávkou melancholie, pak je pro Vás sbírka jako stvořená. Pokud toužíte po něčem „modernějším“ a rozmanitějším, asi zkuste raději sáhnout po jiném díle. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")