Chtěla jsem si přečíst něco na odlehčení, u čeho vypnu a nebudu muset moc přemýšlet, takže jsem neměla moc velká očekávání, ale něco tak kýčovitě nepravděpodobného až hloupého jsem nečetla už dlouho. Začátek ještě ušel, flashbacky z minulosti měly daleko umírněnější a spisovatelsky vyzrálejší ladění, a byla jsem docela zvědavá, jak se to vyvine, ale postupem času se příběh měnil ve stále větší kýč a frašku, kdy se téměř 50letí a starší protagonisté chovali jako hipsterští puberťáci (na tom do jisté míry není nic špatného, ale tady to trhalo žíly) a nedělali nic jiného, než že poslouchali hudbu, vše "vyjadřovali písní" a pak o hudbě vedli bezobsažné a rádoby duchaplné rozhovory. Možná nějaký hudební fajnšmekr by v tom zalíbení našel, ale já absolutně neznám irskou indie scénu 80. let apod., takže mě to nedokázalo oslovit. Nakonec jsem tedy knihu masochisticky dočetla až do konce, abych viděla, co vše je autorka ještě schopná vymyslet a čím vším příběh ještě umoří. A ty šílené chyby v textu ("Neměla chuď"?? "Přijde déle"??) ani nekomentuju.

Celkem dobrá oddechovka, ale postavy na zabití. Ta "úžasná a výjimečná" Alison se chovala jako malé děcko, ufňukaný spratek bez vlastní hlavy. Jak to bylo v knize dobře napsáno, celý život jen měnila jednu oporu za jinou. Daniel s ní tu příšernou šarádu, kterou nazývali láskou, hrál taky, ale nakonec měl aspoň odvahu to přiznat. Co se týče jejich partnerů, dost mě iritovalo, jak se je autorka zoufale snažila vykreslit v co nejhorším světle. Dál mě trochu zarazila a zároveň pobavila jedna drobnost. Schválně zkuste srovnat: Strana 22 "Seznámila se tu a později se provdala za Kalvina Schumera, čistokrevného Australana, který se narodil německým rodičům v Adelaide a tam také vyrůstal. Hezčího a urostlejšího chlapa nikdy neviděla." Strana 289 "...a tohle téma ji poté přivedlo k bývalému manželovi, Němci Kalvinovi - nejméně pohlednému muži, jakého kdy viděla..." Nevím, jestli to byl záměr, nebo autorka nedokázala udržet myšlenku... Ale jako oddechovka na víkend v pohodě.