Na Soho je zajímavá jedna věc.
Protože řídit v něm je za trest,
není tady jediná stanice metra
a nevede tu žádná autobusová linka,
nakonec musíte pěšky.
Pozor pro ty, co knihu již mají přečtenou, může obsahovat spoilery!
Druhý příběh z Londýna s hlavním hrdinou konstáblem Peterem Grantem je akčnější a zdá se i víc propracovanější. Opět tu nechybí jemný britský humor, pár temnějších částí...
Na Soho je zajímavá jedna věc.
Protože řídit v něm je za trest,
není tady jediná stanice metra
a nevede tu žádná autobusová linka,
nakonec musíte pěšky....
Na Soho je zajímavá jedna věc.
Protože řídit v něm je za trest,
není tady jediná stanice metra
a nevede tu žádná autobusová linka,
nakonec musíte pěšky.
Pozor pro ty, co knihu již mají přečtenou, může obsahovat spoilery!
Druhý příběh z Londýna s hlavním hrdinou konstáblem Peterem Grantem je akčnější a zdá se i víc propracovanější. Opět tu nechybí jemný britský humor, pár temnějších částí, krev, akce i pár překvapení. Nightingale přiznal, že byl v něčem jako škola kouzel, a samozřejmě nesměla chybět ani humorná narážka na Bradavice. Příběh ve svém obsahu zčásti navazuje na Řeky Londýna, ale ti, co je nečetli, nemusí mít strach, protože vše je v tomto příběhu vysvětleno. Otázka spíš zní, zda by neměl být znepokojen čtenář, který příběhy čte od začátku. Považte, jak asi bude vypadat třeba taková pátá kniha, když v ní bude muset pan spisovatel Aaronovitch vysvětlovat děj předcházejících dobrodružství. No, snad k tomu nedojde a nebo to bude jen takové okrajové.
Citát: Muk pekelných dojde ten, kdo zde kouzel užije!
Musím také podotknout, že tu pan spisovatel tak trochu přitvrdil a některé scény, hlavně ta ke konci příběhu, jsou smutné a nejednomu čtenáři způsobí vlhnutí očí. Což beru jako klad. Nemůžeme číst knihu, aby v ní bylo všechno košer a hezké a příjemné. Nějaké emoce prostě musí být. Jsem rád, že jsem koupil celý box, protože zatím se to vyvíjí stupňovitě, akce a emoce jsou přidávány postupně a dokonce už si čtenář vytváří skupinu postav a bytostí, kterým fandí a nedá na ně dopustit. A tím nemyslím jen dva hlavní vyšetřovatele z dvou členné vyšetřovací skupiny. Naopak velkým záporem, je postava, kterou si Peter Grant sám pro sebe pojmenoval jako Muže bez tváře. Tato postava dodává příběhu napětí a strach.
Malá ochutnávka:
….když jsem se otočil ode dveří, prudce odvrátila hlavu a předstírala, že si čte samolepky na nárazníku auta před sebou. Riskla ještě jeden pohled, ale to už zjistila, že k ní přes ulici mířím. Z jejích rozpaků jsem vyčetl, že panikaří a že váhá, jestli má nastartovat, nebo vystoupit. Když jsem zaklepal na okno, cukla sebou. Ukázal jsem jí policejní průkaz a ona na něj zmateně upřela zrak. Takhle to bývá v každém druhém případě, hlavně proto, že většina občanů policejní průkaz nikdy neviděla a netuší, co to mají sakra před očima......
Navíc je zvláštní prohlídnout si obaly všech vydaných knih. Na všech úvodních obrázcích jsou oči. Velmi zajímavé. Všechny ty obaly má na svědomí Česká malířka, žijící v Paříži, která si říká Ktaiwanita. Vlastním jménem Kateřina Bažantová. Studie jejich obrazů, použitých na přebalech série Řeky Londýna, může být příjemnou zábavou. Obrazy obsahují spousty detailů, hlavně věcí a situací použitých v té dané knize, ...plus ty oči. Někdy jsou až strašidelné, ale je to jen na vás, co vás vystraší a co naopak pobaví. Na přebalu této knihy je hlavně hudba, toto je o jazzu. Navíc obsahuje dortíka, jako sladký zákusek ke knize, a samozřejmě tu najdeme i sanitku. Scéna se sanitním vozem je asi nejsilnější, nejmocnějším, nezapomenutelným a nejveselejší akčním momentem v tomto velmi povedeném příběhu.
Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka.
Číst více
Číst více