Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce litovala.
Příběh by nejspíš stál za to, kdyby ovšem nebylo – s prominutím – naprosto zfušované práce překladatelky (Petra Najmanová), korektora (Karel Štech), editora a vůbec celého týmu edice Knihy Omega. Smekám tudíž přede všemi, kteří...
Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce...
Tato kniha se jednoduše řečeno nedá číst. Všem potenciálním čtenářům, kteří by si ji chtěli koupit, proto radím: nedělejte to! Já to udělala a ještě ten den hořce litovala.
Příběh by nejspíš stál za to, kdyby ovšem nebylo – s prominutím – naprosto zfušované práce překladatelky (Petra Najmanová), korektora (Karel Štech), editora a vůbec celého týmu edice Knihy Omega. Smekám tudíž přede všemi, kteří se na rozdíl ode mě dostali dál než na stranu 55 a celou dobu se při tom nepopadali smíchy za břicho.
Co se editorské práce týče, stojí určitě za zmínku časté přechody z jednoho typu písma na jiný, uprostřed kapitoly, prostě jen tak.
Kromě toho na čtenáře na každé straně knihy čeká vícero překvapení v podobě formulací, které jsou buďto vpravdě krkolomné, přespříliš komplikované, naprosto nečeské nebo rovnou dokonale nepochopitelné. Samozřejmě není nouze ani o zkřížení vazeb, špatný slovosled, kumulace stejných slov apod. A tak, i vzhledem ke svým opakujícím se špatným zkušenostem s edicí Omega, knize dávám bez výčitek a bez milosti hodnocení odpad!
Pro ilustraci (a pobavení) na závěr přikládám několik citací, které doufám postihnou vykutálenost všech ostatních klopotných obratů:
* Ad výroky přespříliš komplikované:
„,Myslím si, že je důležité mít prostřední pozici, ve které, i když zůstane blízko lidu, který byl odjakživa naším spojencem, se rozvíjí cesta politických funkcí a veřejných pozic, která může zhodnotit požadavky lidu a odpovědět na obavy urozených občanů tak, že bude udržovat podporu těch nejmocnějších rodin.‘“
* Ze škatule „vpravdě krkolomné“:
„Důvod navíc nenechat proniknout ven žádné podezření.“
* Co se týče formulací naprosto nepochopitelných:
„Zdálo se, že se nebe nechce zbavit své temné barvy tůně.“
* Z rodiny sousloví dokonale nečeských:
„Rinaldo se nad tím zamyslel. Myšlenka nebyla špatná, ale Palla byl příliš slabý s těmi svými výplody ducha.“
Inu, já mám zase příliš slabého ducha na to, abych rozdýchala takovou přemíru koncentrované koumáckosti.
P.S. I po tom všem jsem poctivě zvažovala, že knize dám ještě šanci a budu číst dál. Pak na mě ovšem při zběžném prolistování ze strany 338 vykoukla další perla: „Ale nyní nenávist a bolest, kterou vůči nim pociťovala, ten odlesk lživého ticha, se zbarvoval v té noci pravdy.“, a já byla přinucena k definitivní kapitulaci.
P.P.S. Velice výživné pro mne bylo rozkliknout si další díla přeložená zmíněnou paní Najmanovou a pokochat se komentáři pod nimi. To na rozdíl od této knihy všem ze srdce doporučuji!
Číst více
Číst více