Libby se v jednu chvíli život sesype jako domeček z karet. Nenachází sílu se problémům postavit čelem a tak zbaběle prchá od všech svých blízkých do slunného Portorika, kde se rozhoduje, jestli jí stojí za to o svůj život bojovat. I přes vážné téma nemoci to není depresivní čtení. Příběh je vyprávěn s lehkostí a vtipem. Hodnotím jako lepší průměr.

První půlka byla vážně dobrá, s příletem do Portorika se to začalo lepit. Moudrá vědma, milenec, sladké zážitky… Škoda. Ale celkově samozřejmě dobré, nutí to člověka přemýšlet, co by dělal on. Všichni umřeme, ještě se nestalo, že by to dopadlo jinak. Chováme se, jako bychom měli žít navždy, prokrastinujeme, odkládáme, nežijeme, promarníme šance, ničíme si zdraví, žijeme v nefunkčních svazcích, vyčerpáváme se prací.., nemusíme uslyšet smrtelnou diagnózu, abychom to změnili. Ale to není nic nového. Žij každý den, jakoby byl poslední, zní to vznešeně a moudře, ale hůř se to koná. Šance, že potkáte nezadaného krásného muže, kterému se bude líbit vaše rakovina, špeky i celulitida, šance, že máte dostatek prostředků i bez práce, že máte kde být, máte milující rodinu, přivedete na svět zdravé děti… trochu sci- fi, ale člověk si to rád přečte.