Konečně konec, dalo by se říct. Velká část knihy je jen jakýmsi prologem k závěru. Spousta věcí mi přišla zbytečných, natahovaných (zvlášť dějová linka se Stykem). Samotný závěr je velmi dobrý, ale vyřešený až příliš rychle a ve stylu happy endu. Stále se nic neděje a najednou je vše vyřešeno a hlavní postavy ve zdraví vše přežily :-) Víc jsem čekal zapojení Lindet a podle obálky i epické bitvy s nejslavnější generálkou Dynize :-) Zajímavou proměnou charakteru prošel Styke vlivem Celine a dalších. Tiskařských chyb je tam opravdu dost.

Všechno víceméně dobré, až na ten konec. Resp. čekala jsem asi něco víc. Byly tam náznaky, že to bude víc zamotané a že tam bude vícero překvapení, ale nebylo. Bylo to čistě frnk frnk. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych byla zklamaná nebo něco takového, to vůbec. Ale čekala jsem víc od Yareta (třeba že tam bude konfrontace s Ka-Sedialem, že se vícero domácností díky tomu obrátí proti němu, něco na ten způsob, co provedl Michel té na Furgutě či jak se jmenovala.), to samé od té generálky na E. (mám strašně špatnou paměť úplně na všechno, ne jen na jména), že se víc zapojí do bojů spolu s Vlorou, takhle se jen stáhla a varovala ji. A nikdo neumřel… jsem ráda za každý šťastný konec, ale i tohle bylo na mě moc jednorožcové a duhové. Umřel jen Sebastien a Davd, a ti byli pouze vedlejší charaktery. Sakra, i ten Olem se vrátil. Ne, že bych jim to s Vlorou nepřála (i když nevím proč se chce vracet do Adra, asi aby to tý ježibabě nandala a autor měl o čem psát) a jsem ráda, že našla cestu k sobě, i když třeba to, že ztratila prachovou schopnost bylo podle mě super, jenže ona jí musí na konci získat nazpět… škoda. Moc růžové. Co se týče božích kamenů… škoda že Ka-sedial neměl nějakou lepší motivaci, že jsme ho líp nepoznali, takhle byl jen klasický antihrdina, co chce všechnu moc pro sebe. I třeba ten císař… Lindet se do toho taky nakonec skoro nezapojila a Ka-Poel… no nevím, pro mě je pořád jedna velká neznámá. Je pro mě těžké si ji oblíbit. A Taniel je víceméně jen její osobní strážce a kam se hne ona, se hne on. Pořád nejlepší jednoznačně Michel. (Zase, Ichtrácie mohla umřít dvakrát! Mám jí ráda, ano, ale prostě… taky mohla zůstat mrtvá). Jeden moment jsem doufala, že se bohem stane Michel, to by byla docela sranda. A co se stalo s Ortzem?