Když v roce 1986 Knížka s červeným obalem vyšla poprvé, dosáhla obrovského nákladu a zmizela z pultů během dopoledne. Takovou sílu vyvolal hlad po nekomerčním, totiž nepartajním, autentickém psaní, takovou sílu měla autorská touha být slyšen, třebaže honorář nepokryl ani kafe, které se při psaní vypilo… Rukopis jako horká brambora řadu let putoval dnes již neexistujícím nakladatelstvím, a když konečně vyšel, bylo první povídce dvanáct let. Jenže Mirek Kovářík fungoval jako styčný důstojník na poli literárním a jeho pořady Zelené peří či Slyšet se navzájem představovaly cosi jako neoficiální mobilní literární časopis (Díky, Mirku!). Skrze něj jsme se znali, svoje věci četli a opisovali, v jeho duchu fungovali po klubech; takže prodírat se do komunisty kontrolovaných nakladatelství nebylo zas tak atraktivní. Stopy tehdejší krotké revolty dnes v textu působí dojemně dětsky — zatímco modřiny a šrámy skutečného dětství jako by neztratily na síle — nebo se mi to jenom zdá…? /Autorka/