„Opět se pokoušel modlit. Dělal to však mechanicky, bez skutečné víry. Už věděl, že ho Bůh opustil.“ „Koho nám to čerti nesou?“ Začalo to povídkou „O lidském dobytku“, expandovalo to do prvního knižního příběhu „Inferium“ a teď se můžete pustiti do dalšího svazku s názvem „Inferium II Invaze. Co vás bude trochu odrazovat je tloušťka knihy. Čítá cca 680 stran. Jsem si říkal: „Jest-li se tímhle prokousám, bude to určitě pár dní trvat.“ A nakonec jo, hodně dní. Ale už to nebylo ani tak tloušťkou, jako spíš samotným obsahem. Musím přiznat, že s některými pasážemi jsem se doslova trápil a zažíval u nich pekelnou nudu. Malá ochutnávka: Nebe se od Pekla lišilo vlastně jen v tom, že lidé byli zdrojem energie namísto proteinů. Trochu bolelo, že i tady jsou považována za tupá zvířata. Ale možná je to pravda – možná člověk nikdy nic víc nebyl, jen pár posledních staletí sám sebe přesvědčoval, že je všemu živému nadřazen.... Největší podíl na čtivosti příběhu má hlavní postava. Rónan je prostě Ďábel i Bůh v jednom. Má rád lidi a záleží mu na nich. Věří jim. Umí spoustu triků, které pochytil v Pekle. Pasáže s ním jsou tím nejlepším v této knize. Ke konci už pak dostává víc prostoru a tak jsem si ho užíval. Jinak příběh má opět více linií, které se časem spojují. Politické manýry mě nebavily a nejhorší bylo popisování krajin, hor a nebo architektury. S tím jsem se trápil. Jako celek je to však velmi zajímavý příběh. Citát: Konečně chlap, který pochopil, co má dělat s jazykem. Určitě by mu slušelo trochu ořezat ať to čtenáře tak nežere. Tady vyzvednu jednu pasáž z příběhu, která mě rozesmála asi nejvíc. Demogorgoni Kulíšek a Křupka za tu pozornost určitě stojí. Jen škoda, že nedostali více prostoru. Z příběhu jsem vybral okolo patnácti citátů. Taky proč ne, vždyť je to velká kniha. Pan spisovatel Bureš už je má vloženy u svého profilu, tady na DK v sekci „citáty.“ Dávám tři a půl Hetešáka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) (70%) Citát: K tomu všemu ještě mimozemšťani? Není to už trochu moc?

Druhé pokračovanie Inferia určite nesklamalo. Do deja tento krát vstupuje aj nebo a celkový nápad autora celkom prekvapil. Nebo fungujúce ako demokrarická krajina, kde dobré duše fungujú ako zdroj elektrickej energie. A nie je prekvapením, že čím je duša šťastnejšia tým má večí zdroj energie. Celkom dobre opisané prostredie neba. Samozrejme kniha nemôže byť bez pekla, a to je tu opäť. Dokonca ak si tu odmyslíme duše, ktoré tu trpia za svoje hriechy a sú pre démonov ako krmivo, tak mi to pripadalo, že hierarchia démonov fungovala lepšie ako demokracia anjelov. Nechýba tu ani polodémon Ronan a Amálka, ktorý sa dostávajú do neba, no neumierajú, a sú dôležitým kľúčom na otvorenie brány do pekla. Človek by si povedal, že celá Invázia sa bude odohrávať na Zemi, ale bohužial nie. Celkom logické vysvetlenie, prečo démoni ani anjeli nezasahujú do diania ľudí. Kniha sa mi páčila, a na to aká hruba bola, chcelo by to ešte pokračovanie.