Výborný román s tématem paměti a takříkajíc dějiným traumatem Kolumbie. Střípky ze života jednoho muže skládají ucelený a v mnohém velmi depresivní obraz Kolumbie od 70. let do konce 90. let. Myslím si, že Vásquez vystihl výborně tu atmosféru doby s jejími idealistickými vizemi i se zklamáním a takovou podivnou nostalgií, kterou tu reprezentuje zavřená a rozpadající se soukromá zoologická zahrada nechvalně známého narkobarona Pablo Escobara. Román mi připomněl seriál Narcos, i když tady je to z trochu jiné perspektivy; z perspektivy běžného řadového občana, který chce vlastně jen mít solidní práci a zajistit rodinu. V Kolumbii 70. až 90. let byla práce pro kartely jednou z možností jak toho dosáhnout. Důsledky však sebou nesla celá rodina, jako nějakou kletbu. Podobně jako nezúčastněný náhodný "divák" v podobě vypravěče. Důmyslně propracovaný román s výbornou zápletkou okořeněnou něčím, co by snad šlo nazvat "kolumbijským snílkovstvím a naivitou". Při četbě jsem si vzopměl na spojení: mít hlavu v oblacích, což je v Kolumbii věc velmi nebezpečná, ale o to lákavější. Doporučuji. PS - Často se v souvislosti s Vásquezem zmiňuje Márquez. Ale je to omyl, který se nepochopitelně táhne za autorem jako nějaký přízrak. S Márquezem má Vásquez jen málo společného, snad jen tu státní příslušnost, křestní jméno a to, že obě jména zní svým způsobem podobně.

Název tohoto románu, latinskoamerický autor, dokonce z Kolumbie - předpokládal jsem, že budu číst další dílo magického realizmu. Mýlil jsem se. Ostatně je příznačné, že hrdinové tohoto románu nejsou nějak nadšeni z četby kultovních Sto roků samoty. Ne, název není magický, naopak, je chladně realistický. A přestože mne láká v tomto názvu vidět navíc obrazně i následný osud hlavního hrdiny, rozpad jeho rodiny, možná se opět mýlím, jelikož to vlastně není jisté...