Celkem slušný (lehce sci-fi) thriller, kterému škodí neskutečně moc postav a to, že jde o pokračování uhrančivého Neuromancera. Tohle fakt (zpětným pohledem) nemá s kyberpunkem moc společnýho. Jsem z toho "pozdního" Gibsona tak otrávenej, že jsem se po přečtení Mony pustil znovu do Neuromancera, abych si ověřil, že je to skutečně úplně jiná liga. Neuromancer má dokonale prokreslenej celej svět, ale tohle pokračování jako by se snad ani neodehrávalo ve stejnym vesmíru. Mona působí, že se odehrává v naší současnosti. Možná to svědčí o tom, jak moc se Gibson trefil. Ale Neuromancer je nervní, nabitej nápadama, svalovejma štěpama, vylepšeníma, neony. Tady neni nic. Motivace postav jsou taky dost pochybný. A když se to vezme kolem a kolem, nedozvíte se vlastně už nic, co byste nevěděli na konci Neuromancera... Dlouhé čekání na překlad se nevyplatilo.

Jsem tak nějak na rozpacích. V očekávání těžko stravitelné nálože jsem tentokrát četl pomalu a pečlivě ve snaze tomu porozumět na 100%, ale já prostě nevím. Atmosféra je stále slušná a tentokrát bych i řekl, že jsem jednotlivé dějové linky zpracoval docela dobře, ale ten konec (a celý ten smysl) jsem prostě stále nějak nepobral. Částečně to může být tím, že Mona docela často odkazuje na předchozí díly, ze kterých mám problém si vybavit prakticky cokoli vyjma semtam nějakého jména (ty hodlám v nejbližší době znovu oprášit se stejnou důkladností), ale i tak mi to přijde nějaké... nevím, nejasné, nedořešené? Je to opravdu tak triviální, jak mi na první pohled připadá (jedna holka nesnáší druhou), nebo jsem to prostě jenom nepochopil? Možná svůj komentář ještě upravím, až se ke knize dostanu znovu, protože vícero čtení je pravděpodobně nutné. Do té doby dávám váhavé 3*.