V loňském roce jsme k 10. výročí našeho společného cestování navštívili Kré-u. Dva kreténi jsme já autor a mlynář z Meziříčka Skalák. Doufám, že jeho žena Šárka nebude protestovat, že není uvedena jako třetí. Stěžuje si, že ženský v titulech svých cestopisů zanedbávám. Druhá osoba ženského pohlaví, přítelkyně Zdeňka, přiletěla za námi na ostrov bývalé mínojské říše letadlem do Chanie. Jak je naším zvykem, objeli jsme celou Krétu dokola našimi auty a zabrousili i několikrát do jejího hornatého vnitrozemí. Soutěsku Samarii, turistický Václavák, jsme vynechali a místo ní si se Zdeňkou šoupli soutěsku Zakros na východním konci Kréty. Samozřejmě jsme absolvovali návštěvu mínojských palácových areálů jako je Knóssos, Faitos apod., já sám byl i v Malii. V Irákliu jsme měli kliku, muzeum s mínojskými sbírkami mělo v neděli volný vstup. Na Krétě jsou pochopitelně i památky řecké a římské antiky jako např. Gortyna apod. Kostelů a klášterů je tam taky halda. Se Zdeňkou jsme projeli i náhorní planinu Lashiti, kde jsem navštívil Diktijskou jeskyni, v níž se schovával malý Zeus před svým lidožravým otcem Kronem. U vesnice Kavousi jsme viděli 3250 let starý olivovník, jehož ratolestmi byli zdobeni vítězové olympijských her v Aténách z r. 2008. Další dendrologický mohykán, dvoutisíciletý platan, se nachází v Krasi. A proč dva kréťové na Krétě? To je pojednáno v cestopisu. Čtenářská poznámka: formát PDF má přes 500 fotek, formáty EPUB a MOBI pouze 400, jelikož je nutné se vejit do 10 Mb pro ověřovací validátor. Jo ještě tahle maličkost: v Severní Makedonii jsem navštívil dervišský klášter bektašského řádu Arabiki Baba Teke v městě Tetovo. Byl mi tam udělen titul: Dedebaba...