Kniha mě překvapila svou čtivostí a krásnými fotografiemi. Akorát jsem čekala více cestopisnych popisů. Dominice fandim a určitě si přečtu i díly předchozí.

Oproti Jižní Americe – nebe a dudy! Japonsko a Japonci jsou sice v mnoha ohledech jako z jiné planety, ale je vidět, že civilizace, dostupnost služeb a tentokrát rozumná volba dopravního prostředku Dominice sedí MNOHEM víc než jihoamerická divočina. Konečně si opravdu užívá, konečně popisuje dojmy z cesty, místní kultury a všemožných podivností na které narazila a které každého cizince zaujmou (a já konečně zjistila, jak se česky jmenuje ten hnědý hnus, co jsem si občas v japonských automatech omylem koupila – ječmenný čaj!). Ač se cestovatelce opět nevyhnuly zdravotní a technické komplikace (naštěstí ve výrazně menší míře než minule), nad všemi negativy tentokrát výrazně převažuje pozitivní náhled a čirá radost z cesty – a tak to u cestopisu má být. Grafická stránka je opět velmi povedená a se všemi kanji i pěkně stylová. Každý ze tří oddílů je doplněn hromadou krásných fotek - ale knihu bych snesla i delší, podle mapky cesty se zdá, že tak 2/3 míst se do ní nedostaly snad ani letmou zmínkou.