Kniha není podle mého názoru žádný horor, ale mnohem víc psychologický román s prvky napětí a možná i tak trochu nadpřirozena. Maud, která vůbec nemá lehký život, je dívka, která se nechce podvolit všem pravidlům a zvykům. Takže vzdoruje (hlavně svému otci) a často utíká do mokřadu, který miluje a o jehož zachování později také bojuje. Její matka ji sice miluje, ale v podstatě je pro ni cizí, protože je většinu času nemocná. Po její smrti začne Maud využívat její otec. Ale i Maud si uvědomí, že ještě nikdy nebyla tak blízko tomu, aby se stala svobodnou bytostí. Začte se tedy do deníků svého otce, ve kterých odhalí jeho doposud netušenou povahu a skutky a zároveň se pokusí zvrátit jeho budoucí plány ohledně mokřadu... Příběh má docela pomalé tempo, ale autorka i přesto dokázala navodit tu správnou tajuplnou atmosféru. Také jsem opravdu hodně brzy začala nesnášet Maudina otce Edmunda Stearna ;-). O to víc se mi líbila Maud, sympatizovala jsem s ní a pevně doufala, že se jí podaří milovaný mokřad zachránit... Kniha není nějak moc napínavá, ale je v ní několik překvapivých zvratů a zajímavých scén. Příběh jako takový je tragický, lehce mrazivý a také trochu smutný, ale i dobře napsaný. Za sebe tedy hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, protože se domnívám, že si je kniha plným právem zaslouží ;-).

''VŠECHNO MÁ URČITÝ ZÁKLAD V REALITĚ'' Kniha se ani neblíží hororu, ale mám ráda historické romány i se špetkou tajemna. Je to takové smutné, ponuré a depresivní. V autorčině poznámce se dozvíme, kde se inspirovala, co se zakládá na pravdě, co je fikce a pověry přímo reálné v místě, kde se příběh odehrává.