Bludiště odrazů

Moja prvá kniha na tému virtuálnej reality, nikdy som žiadnu hru totiž nehrala a tak ma tento žáner ani nelákal. No ale bola som unesená... do Hlbiny... a ťažko, veľmi ťažko som sa vynárala. Pre mňa táto knižka spĺňala všetky atribúty dobrej sci-fi. Strhujúci dej, plnokrvné postavy, filozofické úvahy, vôbec nie plytké... Užívala som si to. Že vraj toto nie je Lukjanenkove najlepšie dielo? Tak na to sa idem pozrieť!

Nu, jsem rád, že jsem Ready Player One nedal plný počet, protože to si zaslouží Bludiště odrazů. Knížka jenž svým filozofickým přesahem a dospělým vyprávěním překonává RPO ve všech směrech. Navíc teď vidím, že se Ernest Cline neinspiroval, ale prachsprostě nápad vykradl jak se dalo. Bludiště odrazů je nejen výborným kyperpunkovým zjevením, ale zároveň podnětem k zamyšlení kam by se internet a budoucí virtuální svět měl ubírat a jak je důležité v něm udržet svobodu člověka. To se už dneska v předvirtuální době začíná povážlivě hroutit. Příběh je přehlednější a pro mnohé rozhodně lépe stravitelnější verze kyberpunku než třeba Neuromancer. Mimochodem, tady holky Wachowské šlohly nápad s prozřením a následnou reinkarnací božské entity Nea?

Opravdu by mě zajímalo, jak by román vypadal nyní, přece jenom čtvrtstoletí je dlouhá doba a spousta současných online her už v zásadě možnosti podobné Deeptownu nabízí. Když ale pominu lehkou technickou zastaralost, nebylo to špatné. Lukjaněnko použil mnoho zajímavých nápadů, přidal filosofický nadhled i ruská národní specifika (nějak bylo, nějak bude... mezitím dáme pivo). Děkuji čtenáři Lazarovi, jehož komentář mě k této knize přivedl. Četbu pokračování vůbec nevylučuji.