Námět perfektní - soukromý vyšetřovatel Jess dostane email - seznam pohřešovaných, v kterém pozná 1 malou holčičku, je to ona sama. Je z toho v šoku a začíná pátrat. Jenže pak to bylo takové - průměrné. Nevím, asi jsem čekala víc akce, propracovanější stopy, přes 20 let nebyly žádné a jen co přijede Jess, každý okolo má nějaké informace, něco tají, něco ví, to je podle mne dost "divné". Role hlavního vyšetřovatele současné vraždy mi také nějak nesedla. Nebylo to špatné, ale..... No, kdyby náhodou byl další díl, dala bych ale autorce šanci.

Skotská autorka? Fajn, skotské autory mám ráda, jdu do toho. Dočetla jsem do tří čtvrtin, trochu v rozpacích, až jsem narazila na větu vyslovenou Jessicou Shaw: „Pořád ale nerozumím, k čemu všechny tyhle šarády?“ V tu chvíli – cvak! - nastalo mé totální ztotožnění s hlavní hrdinkou, tedy s její charakteristikou celého případu. Je to zkrátka další detektivka upletená na jehlicích, každé oko trochu jiné a některé i utíká; občas se ukáže nějaký vzor, ale zblízka je to spíš šmodrchanice. Hvězdičku přidávám za motiv, se kterým jsem se ještě nikde nesetkala (a autor anotace si ho mohl nechat pro sebe) – vyšetřovatelka specializující se na pohřešované zjistí, že ona sama do té kategorie spadá. (Jenom jsem zaváhala: přiznám se, že já bych na fotce, kterou jsem nikdy neviděla, zachycující mně neznámé prostředí, nikdy neidentifikovala žádnou tříletou holčičku, natož kdybych to měla být já sama.) Možná autorku napadne v dalších dílech něco stejně originálního a snad se i trochu vypíše. V tuhle chvíli mě ale nenapadá důvod, proč bych se o tom měla přesvědčit osobně.