Kniha je pokračováním Léto, kdy jsem zkrásněla. První díl je pro mě dobrou letní oddechovkou a druhý díl byl v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu. První díl je celý psaný z pohledu Belly, ale ve druhém máme i kapitoly psané z pohledu Jeremiaha. Děj začíná gradovat, mámu tu i mnoho zvratů a propracovanější vztahy mezi postavami. Na začátku mi vadily retrospektivní pasáže, trochu jsem se ztrácela a musela jsem přemýšlet, co bylo předtím a co bylo potom, ale postupně jsem si zvykla. Celkově je Bez tebe to není léto určitě lepší než první díl, ale série Všem klukům je bohužel někde jinde. I tak se časem pustím do třetího dílu, protože mě zajímá s kým Belly nakonec skončí.

Druhý díl měl dobře našlápnuto, bohužel sklouzl k něčemu, co jsem úplně nechtěla. Dost situací se opakovalo stále dokola, Belly se občas chovala přehnaně hystericky a kopala kolem sebe. Ale ten element, co mě štval, nebyla ve finále ani tak Belly jako spíš Conrad - toho jsem měla nutkání profackovat, aby se probral, a ta holka bláznivá za ním stejně pořád lezla! Co se mi ale líbilo u prvního dílu, zopakuji i tady - autorka umí naprosto skvěle a reálně popsat, jak se postavy cítí a umí krásně vyzdvihnout rodinné vztahy se všemi strastmi i radostmi. Kniha se netočí jen kolem romantiky, ale je o hledání sama sebe, odpuštění a smíření. A co mě překvapilo - ten název má úplně jiný význam, než jsem si zprvu myslela.