Zvláštní série-nesérie. Díly odlišné atmosférou, vyzněním i čtivostí. U toho prvního jsem zažívala občasné výpadky pozornosti, a byť jsem ho nakonec ohvězdičkovala maximálně, protože jsem si pro sebe pojmenovala jeho kvalitu (propojení formy s obsahem), s druhým dílem jsem váhala tři roky. Bezdůvodně; Anansiho chlapci, to je příběh s trochu mamlasovským hrdinou (jaké mám ráda), čtivý od samého začátku, tajemný a humorný, logický. A hlavně mile zakončený – a celkově obsahující řekněme vřelost, jež mi v knížkách dost chybí. Paradoxně je tady na DK několikanásobně více hodnocen díl první, možná proto, že nese hlubší poselství. Já jsem ale asi potřebovala spíš souznění s dobrými postavami a lehký úsměv než zatížení hlavy. Spokojenost a pohoda.

Starý Anansi zemřel a jeho dva synové stojí na prahu poznání, kdože to vlastně byl jejich otec, a také kdo jsou oni sami. Poznání bolestná a strastiplná, ale také nad očekávání zábavná a tajuplná. Aby také ne, když Anansiho rod je rodem pavoučích bohů. Neil Gaiman utkal příběh, který se nebere příliš vážně, je doslova jankovitý, zábavný a veselý až k popukání od začátku do konce. Celý je napsán lehkou rukou a dokážu si živě představit, že se při jeho psaní autor bavil stejně dobře, jako se baví čtenář při jeho čtení. Je to prostě královská taškařice, v níž je zamotán kdejaký bláznivý (ale i méně bláznivý) nápad - od starověkých bájí a mýtů, přes kriminální zápletku, pohádkové prvky, filozofii a alegorii, až po božskou komedii. Všechno setřepané do jednoho pytle, aniž by to působilo křečovitě, těžce, nepřehledně nebo hloupě. Stačí si nasadit zelenou fedoru, pustit všechny starosti z hlavy a odvázat se. Strasti a slasti Tlustého Charlieho s otcem, bratrem i životem vám budou průvodcem po světě, který možná čeká za dalším rohem. A pokud ne, je možné si ho vyzpívat...