Abaddonova brána

Já jsem spokojen, změny tempa jsem skoro nevnímal. Užívám si prostě detaily ze světa, který mají autoři opravdu promyšlený – změny gravitace (lze vařit v nulovém gé?), politika (jak zapůsobit na vnitřní planety?), vesmírný boj (lze utéct vystřelené raketě v prostředí bez odporu vzduchu?). A navzdory velmi realistickému prostředí mi paradoxně nevadí to, že si protomolekula v podstatě dělá, co chce – vlastně čtenáři, kteří dočetli Expanzi až sem, si tak trochu mohli zvyknout, že? :-) „K násilí se lidé uchylují, když jim dojdou dobré nápady. Je přitažlivé, protože je prosté, přímé a vždy dostupné. Když nevíte, jak vyvrátit protivníkovy argumenty, vždycky ho můžete udeřit do tváře.“

Stejně jako Kalibánova válka trochu natahované, ten rozjezd mohl být svižnější. Nicméně i tak pořád dobré a zajímavé čtení. Oproti předchozím dílům je tu vzhledem k okolnostem příběhu míň meziplanetární politiky a víc je to o osobních kvalitách lidí - a třeba i o selhání těch kteří by měli ostatní vést. Objevuje se pár důležitých nových postav a jako obvykle jsou zajímavější ty se záporným nábojem. Teroristka Clarissa u mě vyhrává nad pastorkou Annou na celé čáře, a nic na tom nezmění ani to, že je Anna zrzka :) Mimozemská brána je něco mezi přestupní stanicí z Vesmírné odyssey a artefakty z Pohlovy Gateway. A chtěl bych tam toho o ní víc, až na jednu krátkou pasáž se o Bráně vlastně jen mluví. Třeba se dočkám v dalších dílech, otevírají se totiž zajímavé možnosti a ani detektiv Miller zřejmě neřekl poslední slovo... Trošku jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, když to ale vezmu jako součást celé série tak si i Abaddonova brána ty čtyři hvězdy zaslouží.

Třetí kniha ze série. Postavy se dostávají do svých extrémních poloh a přestávají se vyvíjet. Děj je trochu méně uvěřitelný, především proto, že mimozemské artefakty fixlují ve prospěch hlavních hrdinů. Přesto se kniha velmi dobře čte.