Podrobnosti
O knize
„Rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku,“ napsal utopický socialista Charles Fourier v roce 1808. Přestože je termín utopický spojen s neplodným snílkovstvím, Fourierův výrok ukazuje, že utopické myšlení umělo odhalovat budoucnost daleko přesněji než soudobá reálpolitika. Podobně jako...
„Rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku,“ napsal utopický socialista Charles Fourier v roce 1808. Přestože je termín utopický spojen s neplodným snílkovstvím, Fourierův výrok ukazuje, že utopické myšlení umělo odhalovat budoucnost daleko přesněji než soudobá reálpolitika. Podobně jako Jules Verne i...
„Rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku,“ napsal utopický socialista Charles Fourier v roce 1808. Přestože je termín utopický spojen s neplodným snílkovstvím, Fourierův výrok ukazuje, že utopické myšlení umělo odhalovat budoucnost daleko přesněji než soudobá reálpolitika. Podobně jako Jules Verne i utopisté předjímali – často rovněž románovou formou – technologické i sociální výdobytky nadcházejících staletí. Konec 20. století představoval i konec jedné éry utopické tradice, jež měla vyvrcholit a následně i padnout se Sovětským svazem. Toto číslo lze chápat mimo jiné i jako položení otázky, zda krach komunistického projektu provždy zdiskreditoval utopické aspirace, z nichž vyšel, nebo je naopak důvodem, proč se k nim vrátit. Přitakat utopii znamená dát přednost fragmentu, nápadu a dobrodružství před programem a šestá letošní Ádvojka se stává průvodkyní po utopickém archipelagu. Je možné plout od připomínky stopadesátého výročí Pařížské komuny přes reflexi multižánrového solarpunku až k roli utopií v urbanismu a architektuře ve zbrusu nové rubrice Veřejný prostor, o niž se bude starat Alžběta Medková. V dystopické současnosti našich osamělých, lockdownem izolovaných ostrovů může být čtení o utopiích obzvlášť inspirativní díky tomu, že představují princip naděje. Tu patrně nejlépe v aktuálním čísle artikuluje úryvek z básnického cyklu Zimní cesta do Prahy rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmann: „Zde se mnou slovo hraničit smí v pokoji a míru./ Když Čechy leží u moře, uvěřím ještě mořím./ Jestliže mořím uvěřím, pak začnu doufat v zem.“