Já nevím. No fakt. Nicka a jeho hudební tvorbu zbožňuju tak se to ve mně teď pere. Tak nějak jsem tušila, že tohle bude syrové, těžké a rozhodně ne hezké čtení. A to se potvrdilo. Ale bylo to pro mě tak moc syrové, že jsem to úplně dobře nestrávila, alespoň ze začátku. Pak už si člověk trochu zvykne na tu krutost a bezbřehou marnost. Je to šílené a hnusné. Citlivější povahy by se mohly utopit v tom množství bláta smíchaného s hnijícíma vnitřnostma. Rozhodně se tomu nedá upřít, že je to kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene.

Ještě jsem snad z žádné knihy neměl tak rozporuplné pocity jako z téhle. Je psána snad až překvapivě poeticky, což zřejmě pramení jak z Caveova hudebnického řemesla, tak stavu autorovy mysli, bohužel, v kontrastu s obsahem se její kouzlo jaksi ztrácí a utápí v nekonečných popisech zla, špíny, smrti a samoúčelné zvrácenosti. Ačkoli temnotu v knihách potkávám velice rád, v tomto případě působí nechutně pouze kniha sama, zatímco celej ten podivnej zmatenej příběh nepříběh se člověka zdánlivě vůbec nijak nedotkne. Přál jsem si, aby to utrpení už konečně skončilo nicméně nelze jedním dechem nedodat, že se jednalo o ojedinělou a docela zajímavou čtenářskou zkušenost.