"víkendovka" Říkala jsem si , že přes léto nechci číst nic s tématem války. No, nějak se to nepodařilo aneb když nečtete anotace... Tohle vlastně "není" o Osvětimi. Příběh dvou bratrů z chudé rodiny, které pošlou rodiče za strýčkem k moři o čtyři týdny dříve než konci škola vypadá jako perfektní čtení. Ale válka v něm také figuruje, i když to na celém vyprávění nejde poznat , protože se napsané formou pro děti. Z placu, které má na starost strejda John vzejde Ústav pro mentálně handicapované. Klienti jsou neškodní, oblečení podle postav nebo objektů, které si myslí, že představují. Jenže něco tu není tak jak má být. Proč jako rodiče jiným vlakem než oni? Co se skrývá na půdě, že tam nikdo nemůže? Jako dospělá čtenářka jsem hlavní myšlenku knihy odhalila po pár stránkách, proto jsem při loučení bratrů s rodiči málem brečela...

Opět jedna z knížek, kde je válka popsána z pohledu dítěte, které z počátku nic netuší, a i když se přece jenom potom nějaké podrobnosti dozvídá, tak okolní dění chápe spíše jako dobrodružství. A ono je to tak možná dobře... Četlo se to velmi dobře a bylo mi líto, že knížka tak brzo skončila. Ještě bych ráda od této spisovatelky zkusila i něco jiného.