Četba z knihy oceněné Nobelovou cenou za literaturu za rok 2015. Text je mozaikou skutečných příběhů, které běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová sestavila z mnoha rozhovorů. Ženy vyprávějí o tom, jak věřily v sovětský komunistický systém, o tom, jak v něm žily, jak za něj bojovaly i jak v něm trpěly, i o tom, jaké zklamání jim často přinesla nová éra. Účinkují Hana Maciuchová, Helena Dvořáková, Vanda Hybnerová, Daniela Kolářová, Lenka Vlasáková, Apolena Veldová a Hana Kofránková. Rozhlasová nahrávka z roku 2016 v režii Aleše Vrzálka. Světlana Alexijevičová (1948) je rusky píšící běloruská spisovatelka, laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015. Je první běloruskou spisovatelkou, která cenu obdržela. Alexijevičová v roce 1972 vystudovala žurnalistiku, pak pracovala pro regionální noviny a také jako učitelka. Roku 1976 se stala dopisovatelkou minského literárního časopisu Neman. Jako novinářka dělala rozhovory s lidmi, kteří zažili druhou světovou válku, sovětskou intervenci v Afghánistánu nebo Černobylskou havárii. Po politickém pronásledování režimem prezidenta Alexandra Lukašenka opustila v roce 2000 Bělorusko a její díla v zemi nejsou vydávána. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se opět vrátila do Minsku. Knihy popisují osudy jednotlivce v sovětském a postsovětském období formou literární kroniky a zároveň koláží rozhovorů. Balancují mezi beletrií a dokumentem. Její tvorba je ovlivněna běloruským spisovatelem Alěsem Adamovičem (1927–1994), který napsal, že jediný způsob, jak popsat hrůzy 20. století není psaní beletrie, ale dokumentace výpovědi svědků.