Začnu tím, že se mi moc líbí obálka knížky (a dobré je i to, co najdete pod přebalem:) A knížka se mi líbila taky, protože se dobře četla, byla zajímavá a vůbec ne povrchní (někdy šla pěkně do hloubky). Autor měl a má dost štěstí - a přiznává to, a taky na sebe prozrazuje spoustu jiných věcí, které si lidé většinou nechávají pro sebe. Takže je to hodně pestré, vážné i vtipné vyprávění o něm samotném, o lidech, kteří ho nějak ovlivnili, které obdivuje a o dobách nedávno minulých, také o rodině Třeštíkových. Ráda bych si brzy přečetla nějakou další podobně "povrchní" knížku. (TT na FB nesleduji a ani nezačnu - knížka je knížka:)

Kniha fotografa Tomáše Třeštíka, která měla být původně sbírkou jeho facebookových statusů, nakonec je však o jeho životě, ale především o životě kolem něj. Tuto knihu jsem si koupila ze zvědavosti. Příspěvky autora na sociálních sítích mám ráda, většinou mě pobaví nebo něčím zaujmou. O této knize to bohužel říci nemohu. Ve většině kapitol se autor rozepisuje o někom, koho neznám a jeho život mě nezajímá. Když přišla kapitola, která mě naopak zaujala, tak skončila dřív, než se pořádně rozeběhla. Společným jmenovatelem celé knihy je hláška, že si vlastně nic nepamatuje a to je shrnutí i mého názoru na knihu, kdy si pár dní po přečtení říkám, já si vlastně nepamatuju, o čem to celé bylo. Za mě průměrná kniha, která si ovšem své čtenáře najde.