Lobo versus Maska, dva nezničitelní magoři proti sobě, to je solidní masakr. Přítomnost Masky navíc umožnila scénáristům (John Arcudi, Alan Grant) vyvádět psí kusy jako třeba bez vysvětlení proskákat několika různýma scénama nebo prostřednictvím svýho avatára komentovat dění v komiksu. Kresba (Dough Mahnke) byla dobrá, ale barvy (Keith Williams), ač typicky lobácký, mě kdovíproč trochu dráždily. Druhej příběh, Lobo spoutaný, napsal Alan Grant sám a je o poznání přímočařejší – je to vlastně Lobo versus věznice a díky příznačnýmu ultrabrutálnímu humoru a řádně nabouchané kresbě Rafaela Garrése se jedná o naprostou lahůdku. Oba komiksy přeložil Pavel Dort a musím říct, že si čím dál víc užívám jeho vynikající práci. Asi bych měl Loba číst častejc.

Loba úplně nemusím a toto byl pro mě zatím nejhorší díl - ještě o pár úrovní pod vším, co v češtině vyšlo.