DENÍK S DAVIDOVOU HVĚZDOU Je jí sedmnáct let. Je krásná a její jméno se krásou třpytí: jmenuje se Perla. O čem asi tak snívají jiné dívky v jejím věku? O prvních láskách, o nových šatech do tanečních… A čeho se bojí? Přísného matikáře, maturitní komise… V roce 1943, kdy se děj Lustigovy novely odehrává, mají ještě jiné starosti. Přinesla je válka. Ale Perla nemá jen starosti, Perla má strach. Jako statisíce jiných musela jednoho dne opustit svůj domov a nastoupit do transportu. Konečná stanice: Terezín. Prozatím. Ale jak dlouho může trvat „prozatím“, na jehož konci čeká vlak s dlouhou řadou vagonů, v němž si dojede pro smrt? Perla hraje hru s osudem a do banku dává to jediné, co jí ještě zůstalo: sebe samotnou. I v podmínkách Terezína, kde ztratili jméno a stali se čísly, lidé zůstali zase „jen lidmi“. Ženy zůstaly ženami. A muži zůstali muži. I v nacisty střeženém ghettu lidé touží po lásce. Perla se věnuje nejstaršímu řemeslu světa. Za oddálení cesty do neznáma je ochotna udělat cokoli. Hodinoví milenci platí Perle za lásku praktickými věcmi, které si dívka pečlivě zapisuje do deníku. A vlivný pan L. dokáže zařídit, aby její registrační kartička v pravý čas zmizela z výběru do transportu. Ale jak zákazníci a přátelé Perly s transporty mizí, do její mansardy jednoho dne nepřijde ani pan L. Osamělá Perla se cítí prázdná a stará stejně „jako stromy, vítr a řeky“. Ale ještě než odjede s transportem, odhalí ve svém nitru pocity, na které při svém řemesle zapomněla. Už se nebojí smrti. A nečekaně, s odvahou poháněnou hněvem, se pomstí. Jako biblická Judita ukončí nožem život Holoferna s hákovým křížem. Potom, očištěná a smířená, odchází vstříc osudu svého lidu. Arnošt Lustig (1926 - 2011) Arnošt Lustig je prozaik, autor próz s židovskou tematikou, scénárista. Pochází z rodiny malého obchodníka.Roku 1941 byl z rasových důvodů vyloučen ze školy a o rok později poslán do Terezína. Prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V březnu 1945 uprchl z pochodu smrti a až do osvobození se skrýval. Od podzimu roku 1945 studoval na VŠPS. Přispíval do různých periodik. Jako zpravodaj Lidových novin byl roku 1948 vyslán do Izraele v izraelsko-arabské válce. Lustig byl redaktorem Čs. rozhlasu, vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, pracoval jako scénárista Čs. filmu.Po srpnu 1968 odešel do Jugoslávie a v roce 1970 se usadil v USA. Zde mimo jiné přednášel filma literaturu na American University Washington, D.C. Jitka Molavcová (1950) je česká herečka, zpěvačka, spisovatelka, muzikantka a moderátorka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému. Neobvyklé kombinace jejího jemného osobního půvabu a nevšedního komického talentu si brzy všimla televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru. V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (pořady Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek. V posledních letech se kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor věnuje také středověké tematice a moderování. K saxofonu a kytaře, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek.