Očité svědectví holocaustu. Kniha vypráví o osudu autorky, která měla v okamžiku propuknutí druhé světové války 10 let a byla žákyní jedné varšavské obecné školy. V září 1939 žila s rodiči a bratry v ul. Nowiniarské. Museli se přestěhovat do ghetta, kde žili až do vypuknutí povstání. Nějakou dobu se skrývala v bunkru na ul. Milé. V květnu 1943 byla převezena do koncentračního tábora Majdanek. Prošla také tábory Osvětim a Ravensbrück. Osvobození se dočkala v táboře Neustadt-Glewe. Většina jejích nejbližších se konce války nedočkala. Autorka píše o svých prožitcích ve vyhlazovacích táborech, popisuje také svůj boj o život ve varšavském ghettu. Její popis je natolik autentický, jako byste poslouchali vyprávění blízké osoby. Ukazuje život prostých lidí, pravou tvář války, zbavenou hrdinsko-vlastenecké masky, téměř s fotografickou přesností zobrazuje nacistické katy a jejich oběti. Na knihu navazuje krátký deník psaný v roce 1986, jenž popisuje dojmy z návštěvy míst, kde autorka strávila dětství a prožila nejhrůznější chvíle v době okupace. Copyright: Nahrávka vznikla podle knihy Haliny Birenbaumové Naděje umírá poslední vydané Nakladatelstvím JOTA v roce 2010. Copyright © Halina Birenbaum. Z polského originálu Nadzieja umiera ostatnia přeložila Markéta Páralová-Tardy. Translation © Markéta Páralová-Tardy, 2009. Čte Barbora Goldmannová. Hudba, režie, střih a mastering Michal Kurfürst. Design obálky © Jiří Mičkal. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v roce 2021. HALINA BIRENBAUMOVÁ Halina Birenbaumová – spisovatelka, básnířka, překladatelka. V roce 1947 emigrovala do Izraele, vdala se, má dva syny. V roce 1967 vyšla její první kniha Nadzieja umiera ostatnia, byla přeložena do angličtiny, němčiny, francouzštiny, japonštiny a hebrejštiny. V roce 1991 vydala druhou knihu Powrót do ziemi praojców, následně Każdy odzyskany dzień, Wołanie o pamięć a tři básnické sbírky Nawet gdy się śmieję, Nie o kwiatach a Jak można w słowach. Je autorkou mnoha článků v prestižních časopisech. Její tvorba je svědectvím paměti o holocaustu a současně důkazem nezničitelnosti těch nejlidštějších citů, jako je naděje, láska k světu a životu v každé bytosti. V březnu 2001 udělila Polská rada křesťanů a židů autorce titul „Člověk smíru“. BARBORA GOLDMANNOVÁ Barbora Goldmannová vystudovala hudebně-dramatický obor na brněnské konzervatoři. Herectví se věnovala dále na JAMU v ateliéru činoherního herectví a druhý ročník strávila na prestižní londýnské škole Rose Bruford College of Theatre and Performance. Ještě během studia JAMU hostovala ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, Národním divadle Brno a ve Východočeském divadle Pardubice. Po absolutoriu přijala angažmá v činoherním souboru Městského divadla Brno, kde působí dodnes. Mezi její nejoblíbenější role na prknech MdB patří Abigail Williamsová v Čarodějkách ze Salemu, Joanne Jefferson v rockové opeře RENT, Ema Bušová v komedii Pro nic za nic nebo Eva v inscenaci Ztracený Ráj (zpráva o člověku), za kterou získala širší nominaci na cenu Thálie. Spolupracuje s Českým rozhlasem. V roce 2018 byla nominována v anketě Neviditelný herec za výkon v patnáctidílné četbě na pokračování z knihy Denise Diderota Jeptiška. O rok později byla nominována znovu, tentokrát za ztvárnění Very v Cybercomicsu od Egona Bondyho. Miluje práci na mikrofon, vytvořila nespočet voiceoverů, reklam a dalších hlasových projektů (např. audiokniha VOX). Namluvila dialogy pro zážitkový hotel Anybody v češtině a v angličtině. Má na kontě několik reklam, videoklipů a epizodních rolí v TV seriálech. Po několikaleté pauze začala opět vysílat jako moderátorka, tentokrát na Hitrádiu City Brno.