Tento druhý díl plynule navazuje na předchozí a předpokládá čtenářovu znalost prvního dílu. Jsme tedy v 18. století, kdy je otroctví běžná záležitost a my sledujeme osud postav z různých stran barikád napříč kontinenty. Příběh ovládá především Alma a její rodina tmavé pleti, která byla vytržena z afrického údolí a teď k sobě hledají všichni cestu. Jsou tu pohádkové náhody postrkující příběh, ale i nečekané drtivé komplikace, což ho zase příjemně čeří. Zbožňuju, jak mě Timotheé mezi tím vším dobrodružstvím, které se na mě valí ze všech stran, vzdělává. Zeměpisně, v distribuci dovážených surovin, skladby posádek lodí, způsobu zpracování bavlny a v milionu dalších věcí. Ale především, tím stěžejním tématem otroctví brnká na tolik strun co mě dráždí - od ignorance k bezcitnosti. Pár světlých postav mi tu utužuje víru v lidství, ale jsou tu i ti, kteří způsobují tuhnutí krve v žilách. Když čtu jeho knížky, tak se kolem mě vypoukne bublina štěstí. Upřímně si nedokážu představit, ze někomu jeho příběhy nesednou. Postavy mají duši a příběh je grandiózní, protnutý reálnými charaktery-skutečnými historickými hrdiny. Je tu spousta věcí mezi řádky, naznačených, takových háčků, které tě autorovi přibližují a dělají z tebe kumpána v tomto příběhu a nejenom pozorovatele. I když je autorův Tobiáš srdcovka. Alma mi přijde dospělejší a odvážnější v nečernobílých profilech postav. Zkrátka nejmíň pohádkové čtení z jeho pera, nejvíc hmatatelné, bolí a to víc Almu miluju.

Nesehnala jsem první díl trilogie, takže mi docela trvalo, než jsem se zorientovala. Dějové linky se proplétají a čtení je to fascinující. Báječné a zábavné zápletky (např. když Josef "ušije boudu" na Saint-Ange, s. 201). Letos druhá kniha s tematikou otrokářství a znovu si uvědomuju, jak málo o této děsivé kapitole civilizačního vývoje vím. "Dítě drží Nao při životě. Je jejím domovem, jejím údolím. Je Soumem, Almou i Lamem zároveň. Je tím, co jí zbylo z Mosiho. Je celou její rodinou.", s. 147. "Za úplňku by se pracovalo až do půlnoci. Bez mzdy, bez pracovní doby. Neexistují žádná omezení, pravidla určuje jen libovůle dozorců a šílenství Isabely Bouton-Lachanceové. - A přece si člověk cestou domů s motykou přes rameno a kloboukem v ruce najednou uvědomí, že je také lidská bytost.", 188. Kolik svobody se dá vykoupit čtyřmi a půl tunami ryzího zlata? Stojí za to ten poklad dostat! A do Austrálie zatím míří loď Lady Penrhyn, naložená lidmi "ze stoky Londýna" (mezi nimi i takoví, kteří ukradli pár grošů, z hladu...). Je to knížka, která vás donutí dohledávat historická fakta, třeba o aktivistovi Thomasu Clarksonovi a Společnosti pro zrušení obchodu s otroky ("přísahal si, že nezemře, dokud ze světa nezmizí obchod s otroky", s. 142; jeho pátrání "poněkud narušilo chod onoho obřího stroje na nevyčíslitelné zisky", s. 239). Proč by nás měly zajímat historky o převážení lidských bytostí přes moře? "Proč chcete děsit lidi peklem?", s. 244). - Proto!