To tě inspiruje, říkala mi maminka, když mi knížku půjčovala. Zmýlila se. A u spousty věcí se divím, že se proti nim sama maminka neohradila.
Paní Hašková Coolidge je opravdu každým coulem Američanka. Navíc z penězi nasáklých poměrů. Podle toho taky přemýšlí a tvoří svůj názor na lidi a svět. Na tom není nic špatného, možná tak úsměvného, když to vztáhneme na náš stát a jeho zkušenosti. Jenže ona je...
To tě inspiruje, říkala mi maminka, když mi knížku půjčovala. Zmýlila se. A u spousty věcí se divím, že se proti nim sama maminka neohradila.
Paní Hašková Coolidge...
To tě inspiruje, říkala mi maminka, když mi knížku půjčovala. Zmýlila se. A u spousty věcí se divím, že se proti nim sama maminka neohradila.
Paní Hašková Coolidge je opravdu každým coulem Američanka. Navíc z penězi nasáklých poměrů. Podle toho taky přemýšlí a tvoří svůj názor na lidi a svět. Na tom není nic špatného, možná tak úsměvného, když to vztáhneme na náš stát a jeho zkušenosti. Jenže ona je taky, alespoň pro mě, mimořádně nepříjemný člověk; sebestředný a chvílemi neoprávněně sebelítostivý. Je fakt, že dlouholetá práce v Bílém domě je opravdu obdivuhodná, ale tím to u mě vážně končí.
Od této osoby se mi dostalo mnoho zklamání, vyzdvihnu několik z nich, těch nejpalčivějších.
Po rozvodu jsem byla moc chudá. Tak to ani omylem. Chudý neznamená, že si můžete dovolit platit pečovatelky pro nemocného člověka (zkušenost mojí maminky). A už vůbec to neznamená, že si jako první na svém panství znovuotevřete stáje a tam si živíte koně (moje zkušenost). Obojí je sakra drahá sranda. Chudý znamená, že máte 6600 Kč a z toho si platíte kolej, jídlo, hygienu, učebnice, oblečení, posezení s přáteli, kulturu, prostě všechno. ( Taky moje zkušenost, na kterou sice občas nadávám, ale zároveň moc dobře vím, že mi toho do života dala opravdu hodně.) Obávám se, paní Hašková Coolidge, že s mými prostředky byste nevydržela ani den.
Neměla jsem ráda, když se na mě s prosbou o pomoc či podporu obraceli lidé, které jsem viděla jen jednou v životě. Václava Havla jsem viděla jeden den, kdy jsem ho provedla Bílým domem. Po návratu do České republiky a rozvodu mi nepomohl. Nebo: Ocenění by si zasloužili spíš ti, kteří za komunistů zůstali v zemi a zde bojovali každý den o alespoň trochu normální život, ne lidé v exilu. Mému tatínkovi poděkoval, hrůza, jen jeden člověk. Jako vážně?
Jsem inteligentní žena. Jé, tráva roste, a jé, ono je potřeba ji sekat. Nebo: Emigrovali jsme, (a hádám, že tedy neplatili poplatky) a oni nám, ta troufalost!, sebrali hrob. No to je div!
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Díky, ale NE!
P. S. Přes krušné začátky si teď nežiju vůbec špatně. Takže zahořklá, třeba zrovna kvůli penězům, fakt nejsem. Jasně, že kdybych měla víc, bylo by to super. Protože bych byla v klidu, zabezpečená na teď i na stáří. Mohla bych zabezpečit maminku, která těch peněz opravdu moc nemá. A taky bych mohla zabezpečit svoje budoucí děti. Ale beru, co mám, protože moc dobře vím, že spousta lidí se má mnohem, mnohem hůř než já.
Číst více
Číst více