Přeskočit k navigaci - Přeskočit k obsahu - Přeskočit dolu
Váš košík je prázdný
Podle některých názorů japonská zahrada hladí svojí spořádaností a dokonalostí, ale zároveň děsí tím, co se může skrývat pod povrchem. A duše našeho hlavního hrdiny je právě takovou japonskou zahradou. Je vůbec dobře nahlížet pod povrch? Haruki Murakami a Michel Houellebecq, dvě inspirace příběhu z českého prostředí.
07.05.2012 | Věra Opatrná
by se také mohla jmenovat tato kniha,v níž autor na postavě Chorcheho podnikl hlubokou sondu do nitra své vlastní duše. Skutečný název knihy chápu jako metaforické vyjádření nenaplněné touhy po lásce, harmonii a vyrovnaném životě. Téma je možné uchopit různě a autor se toho zhostil s velkou precizností. Doprovází text citáty z mnoha článků, které korespondují s vlastním příběhem. Silná místa jeho reflexe vidím v pasážích, kde se na problém dívá s nadhledem, kde prokazuje svůj smysl pro humor, ironii až sarkasmus. Smála jsem se jim, ale zároveň jsem v nich cítila lehký smutek. Bavila jsem se na začátku kapitoly 25 u rozboru Dakotiny otázky: „Proč ses neoholil?“ Ano,to psal chlap! Také závěr, jak si autor představuje peklo, je velmi vtipný! Trochu jak z Drdových pohádek, ale zároveň nepohádkový, sladce hořký. Bohužel autorovi tento způsob vyjádření místy sklouzne do sebelítosti, neúcty a nelásky k sobě samému, k ukřivděnosti a k „pláči“ nad vlastním osudem, vlastní neschopností a průměrností. Tím nakonec docílí toho, že mu čtenář dává za pravdu, že hlavní hrdina příběhu je neschopný blbec. Zde vidím autorovy rezervy. Síla a hodnota uměleckého vyjádření spočívá v tom, když autor tvrdí, že hlavní hrdina je blbec, ale čtenář musí vnímat, že to tak ve skutečnosti není, že pravda je mnohem složitější, tak jako život sám. Proto si myslím, že by se autor již k tématu vracet neměl, ale mohl by rozvinout některou jinou látku zmiňovanou vé své knize. V kapitole 21 dokazuje, že námětů pro psaní má dostatek. PS: Navzdory autorovu doporučení jsem při četbě pila moravské bílé, dobře vychlazené, lahodné,na jeho ušlechtilosti mu četba neubrala. Chorche by se rázem dostal do plusu!
12.10.2011 | Věra Kubíčková
Výtečně napsané, odvážné až kruté, ale přitom vtipné odhalení sebe sama. Ženskému čtenáři autor navíc poskytl další poznání mužského uvažování a ega.
09.10.2011 | Rudolfa Schillerová
Čte se to opravdu dobře a hlavně jsem byla děsně zvědavá na konec. Určitě budu netrpělivě očekávat i něco dalšího od Vás. Všechno je napsáno jasně a tzv. na plnou hubu. A to se mi líbí. Předpokládám, že se jedná o nadsázku sebekritiky.
13.09.2011 | Jan Hrdlička
Kniha je podle mě čtivá a tvrdě sebezpytná. Autor se vůbec nešetřil a prokázal odvahu. Okolní svět místy vtipně komentuje v haklovském stylu.
01.08.2011 | Bronislava Janečková
Pro mne osobně byla tato kniha zklamáním. Nudná stejně jako její hrdina a s předvídatelným koncem. Podstatnou část textu tvoří citace různých autorů z tisku, takže výsledný text knihy je i co rozsahu jen delší povídkou.
Přeskočit nahoru - Přeskočit k navigaci - Přeskočit k obsahu