„Myslím si, že něco vím, ale jak můžu opravdu vědět, že vím, že něco vím?“
(problém poznání – reinterpretace Immanuela Kanta)
„… na ten okamžik nikdy nezapomněl a více než čtyřicet let poté jej okomentoval slovy: „Musím říct, že mě to úplně omráčilo.“ Konečně opravdová filozofie … pak spěchal do nejbližšího knihkupectví a vyhrkl něco ve smyslu: „Dejte sem všechno, co máte o fenomenologii.“ Položili...
„Myslím si, že něco vím, ale jak můžu opravdu vědět, že vím, že něco vím?“
(problém poznání – reinterpretace Immanuela Kanta)
„… na ten okamžik nikdy nezapomněl...
„Myslím si, že něco vím, ale jak můžu opravdu vědět, že vím, že něco vím?“
(problém poznání – reinterpretace Immanuela Kanta)
„… na ten okamžik nikdy nezapomněl a více než čtyřicet let poté jej okomentoval slovy: „Musím říct, že mě to úplně omráčilo.“ Konečně opravdová filozofie … pak spěchal do nejbližšího knihkupectví a vyhrkl něco ve smyslu: „Dejte sem všechno, co máte o fenomenologii.“ Položili před něj tenký svazek napsaný Husserlovým studentem Emmanuelem Lévinasem … Sartre se za chůze na ulici pustil do čtení, byl jako Keats, když se poprvé setkal s Chapmanovým překladem Homéra:
„Tu bylo mi jak nebes zkoumateli,
když nová hvězda pluje v jeho zor …“
Poetický název + první řádek anotace: „filozofie zbavená akademických pout“ … první, co mě na knížce zaujalo (a děkuji uživateli PMR, že mě svým komentářem k ní přivedl), mj. mi splnila jedno z posledních nesplněných témat letošní čtenářské výzvy – kniha, jejíž hlavní hrdina má povolání vašich snů, ne, že bych chtěla být J. P. Sartrem či jeho přítelkyní Simonou de Beauvoir, nemám ani ambice být filozofem na plný úvazek :-), ale k filozofii mám blízko a být majitelkou nějaké takové, řekněme filozoficko-literární kavárny, je docela pěkným snem, který si ale nehodlám splnit, jen jsem se prostě tak zasnila :-).
Každopádně Sarah Bakewellová mě svou knihou překvapila a svým způsobem i ohromila, knížka je plná zajímavých, originálních a osobitých postřehů, a navíc má opravdu neuvěřitelně široký záběr, a ještě navíc, je skvělou filozoficko-historickou biografií, nejenom několika důležitých osobností tohoto směru, ale rovnou celého myšlenkového proudu – existencialismu, přičemž zároveň vypráví i krásný příběh fenomenologie. Narazila jsem tak na autorku, kterou si dávám do oblíbených a od které si toho rozhodně přečtu víc, mimochodem, je autorkou další biografie – Michela de Montaigne (i tahle kniha má zajímavý a lákavý název: Jak žít neboli Montaigneův život v jedné otázce a dvaceti pokusech o jednu odpověď).
Bylo mi potěšením … sedět u vedlejšího stolku, cítit vůni meruňkových koktejlů (ten bych fakt chtěla ochutnat :-)¨), a poslouchat a sledovat tak životní příběh J. P. Sartra, jeho přítelkyně Simone de Beauvoir i všech ostatních, kteří s nimi u stolku sedávali, protože vesměs všichni protagonisté téhle knihy a jejího příběhu jsou osoby nadané k pečlivému pozorování světa, a je na nich „vidět“ jejich zájem o vše, co kdo vypráví. Povídají si a nejsou to žádné „suché“ filozofické teorie, jejich vyprávění je živé, zabývá se totiž přímo životem a jeho prožíváním – v daném okamžiku – tady a teď! Vidíte, právě jste se tak seznámili s fenomenologií, která se nezabývá těmi prastarými tradičními otázkami, zda jsou věci skutečné, nebo co o nich můžeme s jistotou vědět?, ale rozhlíží se přímo po světě – dívá se do světa plného věcí, nebo spíš jevů, které s nimi souvisí, tedy do světa fenoménů ... „co se jak jeví“. Ovšem nemyslete si, ona ty prastaré otázky nepustila tak úplně k vodě, to zas ne, jen je prostě „uzávorkovala“ (fenomenologové tak neztrácejí čas úvahami, jestli jsou věci skutečné a místo toho radši pozorují svět), uvolnila si tak ruce ... pro „věci samé“ (známé Husserlovo heslo „k věcem samým“), a to pak co nejpřesněji popisuje. Martin Heidegger (i o něm je tahle knížka) by pak možná dodal „zaměřte se na skutečné bytí“ – tedy, nechte věci, aby prostě byly, aby se vám tak samy odhalily!
Existencialismus ve své době mnohé uchvacoval, ovšem stejnou měrou i pobuřoval. Tahle knížka je skvělou biografií převážně poválečného francouzského existencialismu, najdete v ní ovšem osobitým filozofickým způsobem popsaný celý historický vývoj existencialismu (analýza jeho zdrojů i jeho vlivu). Je to knížka, která není psaná akademicky, o to víc je možná zajímavá, a navíc, nechybí v ní ani náš Jan Patočka (měl blízko k Husserlovi i Heideggerovi), v téhle knížce je totiž hodně probíráno třeba „bytostné směřování ke svobodě“, ke které má většina z protagonistů co říct, vč. pana Patočky.
Tuhle knihu si koupím, vím, že se k ní budu občas ráda vracet, a doporučuji nejenom pro odbornou část čtenářů (není na škodu vidět, že filozofie může být zajímavá i v „light“ neakademické verzi), ale i pro laické čtenáře, kteří by si třeba rádi trochu jinak popřemýšleli o životě a samotné jeho existenci :-).
PS: Sarah Bakewellová samozřejmě s existencialismem sympatizuje, ale to neznamená, že je jeho nekritickou obdivovatelkou, vypráví velmi srozumitelně a přistupuje k němu s přiměřenou dávkou kritického uvažování.
Číst více
Číst více