Mírně depresivní kniha o nespokojenosti hlavní hrdinky se svým životem v předrevolučním období na "družstevní" vesnici, s manželstvím, s bezútěšnou prací v muzeu... První díl Zabít draka jsem nečetla, předpokládám že i Obcování muzejního znalce mělo mít ještě další pokračování, konec příběhu (pokud se jedná o příběh) je velmi silně otevřený. Tuto velmi smutnou knihu jsem přečetla během jednoho dne a domnívám se, že autorka silně čerpala ze svého života. Knížka se dobře čte a pocit z ní mám dost rozporuplný.

Četla jsem už první knihu, toto pokračování mě znovu vrhlo do té neutěšené atmosféry. Navíc jsem se posunula v životě stejně jako hrdinka mezi oběma knihami, takže už jsem o jejím manželství a dětech četla očima matky a manželky a mohla situace, myšlenky a pocity porovnávat. Velou roli tam hraje i doba - tu jsem zažila jen do svých 15 let, přesto si dokážu vzpomenout, o čem totalita byla a kniha popisuje způsob života v té době až bolestně. Neumím vlastně ani výstižně popsat, jak moc a proč mě to vtáhlo, ale pár večerů jsem se ke knize vracela, jako kdybychom pokračovaly v povídání o svých životech s kámoškou a vyslechly se a povzbudily. :-) Rozhodně skvěle napsáno.