dívce, spíše mladé ženě v příběhu, je třicet let. Svobodná, bezdětná a tak trochu do větru. Její sexualita je opravdu extrémní. Střídá partnery snad častěji jak ponožky. Nezřízeně pije a my tak vlastně v příběhu sledujeme pouze mejdany, rádoby sexuální scény, které i zde jsou prostě primitivní a trapné (jako ve všech knihách, pardon), popisy kocovin a celkově mi tato žena přišla jako na okraji společnosti. Pít, souložit, nic neřešit...proflákat se dny, litovat se při bolehlavu a celkově mi byla tato žena opravdu velice nesympatická svým chováním a jednáním. Není snad nic horšího než pohled na opilou sexu chtivou ženu. Já celou dobu čekala, kdy příjde nějaká sebereflexe nebo náhled do minulosti proč musela být tou hodnou holčičkou, že se na "stará" kolena takto zbláznila a žije tak, jak žije. Ale bohužel, toto mi v knize chybělo. Stejně jako mi chybělo přiblížení jejího cestování po světě, kdy žila v Holandsku, Česku, Francii a na Ukrajině. Prostě jste četli a najednou jste zjistili, že aha, ona už není tam, ale tady...netušili jste pořádně jak se tam dostala, ale opět jste se nacházeli v nějakém baru, kde byl každý s každým kamarád. Očekávala jsem nějaké niterní pocity a vyrovnání se třeba s těžkým dětstvím. Pár náznaků v příběhu bylo, ale bohužel mi to splynulo do jednoho velkého mejdanu. Mě prostě příběh zklamal. Význam slova Pacanka jsem se blíž nedozvěděla, jen pouze to, co je na obálce. Pro mě neměla hlavní postava žádnou hloubku, nebyla mi sympatická a celkově jsem její chování spíš odsuzovala. Ono i autorčin styl psaní mi nesedl. Takové nemastné, neslané a první třetinu knihy jsem si na něj musela zvykat. A stále jsem si říkala, o čem to proboha čtu? Každopádně pokud byste se chtěli na pár hodin přenést do světa mejdanů, alkoholových výparů, sexu, výčitek, slibů a celkově až bohémského stylu života, tak si knihu přečtěte.

Myslím, že Pacanka je opravdu představitelkou moderní současné prózy. Pokud autorka prožila jen část z příběhů v knize, tak klobouk dolů. Děj se odehrává v několika zemích, člověk má možnost poznat různé kultury. Ale především divoký život hlavní hrdinky. Celou dobu jsem ji obdivovala za odvahu, jak cestuje sama, setkává se různými pochybnými lidmi, spí s různými pochybnými lidmi a nic se jí nestane. Autorka na křtu knihy uvedla, že je Pacanka kniha pro všechny, to si bohužel nemyslím, jistě se najde dost prudérních čtenářů nebo čtenářek, kteří knihu nerozdýchají. V něčem mi to připomnělo knihu Rozložíš paměť, prostě čistá, syrová realita, kterou píší mladí autoři a mně se to vážně líbí.